Milane, co vy a motory – byl a jste nadšenec do aut a motorek, kterému benzin lákavě voní, nebo vám to nic neříká?

Přiznávám, že nejsem žádný motoristický fanatik. Když jsme byli malí kluci, můj o rok mladší brácha dokonce na přechodech čuchal motorkám k výfukům, mně to nic moc neříkalo. Ale nadšeně jsme spolu stavěli autodráhy a na nich sváděli nekonečné řidičské souboje. Pamatuju, že součástí dráhy byla i docela sofistikovaná automyčka – a tu jsme plnili vodou se saponátem tak důkladně, že na konci závodu musela maminka hadrem vytírat kompletně zcákanou kuchyň.

A kdy ses tedy začal přibližovat k volantu?

Když se mi blížily osmnáctiny, táta na mne tlačil, že bych si měl udělat řidičák. Takže jsem si ho skutečně udělal, ale jak jsem byl v Praze zvyklý na MHD, tak mi prostě jen ležel v šuplíku. Až někdy ve dvaadvaceti jsem pochopil, že auto pomůže zvládat stále víc aktivit, tak jsem začal řídit. No a dnes kmitám autem prakticky denně…

Provázely tvé řidičské zážitky nějaké výrazné momenty?

Dodnes vzpomínám na takový trapas střihnutý trochu hororem: Jel jsem svým prvním (notně ojetým) autem moderovat nějaký ples po dálnici D11 až někam za Hradec Králové. Už z Prahy jsem vyjížděl se skoro prázdnou nádrži, ale říkám si: Dotankuju na dálnici, pumpa je co pár kilometrů. Jenže jsem na to nějak pozapomněl a když už mi nějakou dobu svítilo „žíznivé oko“, uvědomil jsem si, že jako na potvoru v tom úseku dálnice strašně dlouho není čerpačka. No - auto se nakonec úplně zastavilo… a já musel ve tmě klusat travou vedle svodidel asi tři kiláky k nejbližší benzince. Štěstí bylo, že jsem z Prahy vyrážel s velkým časovým předstihem, takže i přes tuhle lapálii jsem na ten ples dorazil včas… sice úplně vyřízený tím během, ale včas!

A co nějaký ten mladický karambol?

Ano, přiznávám, že to už mám taky za sebou.  Jednou jsem až příliš pospíchal z natáčení na zkoušku kapely – a prostě jsem nedobrzdil a ťuknul do dodávky přede mnou. Ale s druhým řidičem jsme to vyřešili opravdu rychle a korektně, škoda byla nepatrná, takže jsme jen společně sepsali takový ten formulář pro pojišťovnu. A moje načechrané auto mi za pár stovek dal rychle do pořádku šikovný garážista. To byl můj první a dosud poslední karambol, tak doufám, že mi toto skóre hodně dlouho vydrží!

Jako řidič jsi spíš divoch, nebo kliďas?

Kliďas… jednoznačně kliďas. Vůbec za volantem nenadávám, spolujezdci mi v autě brzy usínají… já snad zatím ani nikoho nevytroubil?!?

V autě trávím hodně času a pořád si přehrávám muziku, demo snímky kapely. A právě v tomto ohledu moc chválím moji Mokku – má opravdu vynikající audiosystém. Prostě skvěle hraje a to je pro mne důležité.

Ale Mokka mě dostala i tím, že jsem se v ní strašně rychle zabydlel – za dva tři dny mi už připadalo, že v ní jezdím roky, všechno jsem měl po ruce přesně tak, kde jsem očekával… prostě fajn auto!

Teď budeš chvíli jezdit elektrickou Mokkou-e - už jsi nějaký elektromobil řídil?

Kdysi jsem kousek jel plug-in hybridem, ale „opravdový“ elektromobil jsem ještě nikdy nezkoušel, takže to bude moje premiéra!

A co od toho čekáš? Máš nějakou představu, jak se chová elektromobil oproti konvenčnímu autu se spalovacím motorem?

Fakt se těším, že už dnes vyzkouším techniku, která v budoucnu bude úplně běžná. Takže s Mokkou-e si budu připadat jako někdo, kdo jde té budoucnosti naproti. Elektromobil považuji za cool věc a za tu chvilku, co jste mě už elektrickou Mokkou-e vezli, mi připadá úžasné, jak tiché to auto je, jak brutálně zrychluje… A s nabíjeném se nestresuju: Dojezd nabité Mokky-e je slušný a už mám nainstalovanou aplikaci s vyhledáváním dobíjecích stanic.